DOMOV JAKO OSTRŮVEK KLIDU A RADOSTI
,,Maminko, udělej zas přítulnou atmosféru!“ Prosí můj čtyřletý syn, čímž si získává mou plnou pozornost. Jeho vysoký hlásek, našpulená pusinka a psí oči v kombinaci s tím, co právě řekl, působí neodolatelně roztomile. Začnu se smát. ,,Přítulnou atmosféru? Myslíš útulnou?“ ,,Jo! Mám rád, když je tady hezky.“ ,,A jak vypadá útulná atmosféra?“ ,,Když je uklizeno, voní to tady, svítí svíčky, hraje hudba a my spolu pijeme kávičku. Tak se cítím příjemně.“
Musím přiznat, že mě to dojalo. Cítila jsem se oceněná od někoho, od koho bych to vůbec nečekala. Překvapilo mě, že malé dítě může tak intenzivně vnímat sílu vlivu prostředí na člověka.
Celá situace mě vedla k zamyšlení, jaký je pravý důvod mé péče o domácnost, zvlášť té „zútulňovací“. Odpověděla jsem si celkem rychle: dělám to přesně pro ten příjemný pocit, který měl můj syn. Přeju si, aby byl náš domov nerušeným ostrůvkem klidu a radosti. Místem, do kterého se budeme rádi vracet, na které se budeme těšit, kde načerpáme energii. Chtěla bych, aby náš domov takto působil na každého, kdo k nám vkročí.
CHCEŠ BÝT UKLÍZECÍ ROBOT? NE, DÍKY, JÁ RADŠI KÁVIČKU
Představa pěkná, co? Není ale trochu naivní? Zvlášť, když máte malé děti? Realita života mnoha maminek je totiž úplně opačná. Jednou mi ségra ukázala fotku nějaké maminky influencerky, kterou sleduje na Instagramu. Byla na ní žena sedící na židli se sklenkou vína uprostřed neskutečně rozbordeleného pokoje. Pod fotkou bylo napsáno něco ve smyslu: Partner přijde z práce a ptá se ,,Tak co jsi dnes dělala, miláčku?“ No co asi? To nevidí, že to tu vypadá stejně jako ráno? Chce mě provokovat? Tak jsem se rozhodla jeden den nedělat vůbec nic.
Všechny si asi umíme živě představit, jaké to je připadat si jak nějaký uklízecí multifunkční super robot, který je zapnutý úplně celý den, ideálně i v noci. Následuje kroky dětí a občas i partnerů (pardon chlapi) a luxuje hady z oblečení, špinavé nádobí, hračky, bačkory, sponečky, drobečky a kdoví co ještě. Pak vše vrací na své místo. Leští upatlaný nábytek a skla, utírá vylitá pitíčka, odstraňuje čmárance ze zdí, sundává plastelínu z podrážek, křísí vysypané kytky, pere tuny špinavého prádla … Jeho funkce zkrátka přibývají rychlostí světla a jeho záruka nikdy nekončí.
Doteď slyším, jak svému muži vysvětluji, že náš relaxační romantický víkend opravdu nechci trávit doma. ,,Jak by ses cítil, kdybychom ho trávili ve tvé kanceláři? Představ si ty hromady papírů naznačující nedodělanou práci. Odpočinul by sis tam?“ ptám se ho a v jeho očích konečně vidím pochopení.
Jak ale stav domácnosti proměnit, aby se alespoň trochu přiblížil našim snům? Mnohé z vás už řešení znají! Nevěříte? Vyslovily jste někdy větu: ,,Nechci po nich nic víc, než aby vraceli věci na své místo! Co je na tom tak složitého a nepochopitelného?!“ Souhlasím. Kdyby každý člen v domácnosti vracel věci na své místo, rozhodně by to omezilo výše zmíněné negativní pocity nás maminek a vytvořilo nám to dostatečný prostor třeba na dělání přítulné atmosféry. Pokud je to však pro vaše děti opravdu těžké a nesrozumitelné, upřímně si odpovězte na následující otázky:
OTÁZKY A ODPOVĚDI PLNÉ OVĚŘENÝCH TIPŮ
1. MÁ VAŠE DÍTĚ PŘEHLED O SVÝCH VĚCECH?
Základem úspěchu je, aby dítě vědělo o úplně každé věci, kterou vlastní. Nemá smysl zahrnovat ho hromadou věcí. Zahlcené děti ztrácejí motivaci k úklidu a svých věcí si neváží.
Vyndejte veškeré věci svého dítěte, dejte je na hromadu a projděte je společně. Když vám bude připadat, že jich je moc, část z nich můžete dát stranou a po čase je zase vyměnit za jiné. Podrobný návod, jak na třídění hraček s dětmi najdete v článku: Proč se děti nechtějí loučit se svými hračkami aneb tajemství laskavého třídění.
2. JSOU VĚCI VAŠEHO DÍTĚTE ROZDĚLENÉ DO SMYSLUPLNÝCH KATEGORIÍ?
Představte si, že chcete své dítě naučit skládat puzzle. Vysypete na hromadu veškeré puzzle, které doma najdete. Bude pro dítě snadné složit obrázek? Nejpravděpodobnější je, že se na kupu podívá a vzdá to dřív, než by ho tato činnost vůbec mohla zaujmout.
Podobné to je s úklidem. Když po dítěti budete chtít, aby uklidilo velikou hromadu věcí, zřejmě se nic nestane a nakonec to uděláte samy.
Věci tedy rozdělte do menších logických kategorií a jednotlivé kategorie do sebe nemíchejte. Když budou mít děti například všechny hračky v jednom obřím koši, bude je to svádět hodit tam cokoli a jakkoli.
3. VÍ VAŠE DÍTĚ PŘESNĚ, KAM KAŽDÁ JEDNOTLIVÁ VĚC PATŘÍ?
Každá věc by měla mít své konkrétní místo a dítěti by mělo být naprosto jasné, kde její místo je. To, že je to jasné mamince, ještě neznamená, že je to jasné i dítěti. Zůstaneme u příkladu s puzzlemi. Představte si skládání puzzlových dvojic. Pro dospělého triviální úkol, pro malé dítě tvrdý oříšek. Potřebuje vysvětlení, co k čemu patří a proč, pak teprve dojde k plnému pochopení.
Zkuste jednotlivé úložné prostory označit pro dítě srozumitelnou značkou. Značky si společně vysvětlete. Ověřte si, zda dítě dokáže ke každé značce přiřadit příslušnou věc.
4. JE PRO VAŠE DÍTĚ ZVOLENÝ ÚLOŽNÝ PROSTOR SNADNO DOSTUPNÝ?
To, že dítě umí správně přiřadit puzzle, ještě neznamená, že je umí spojit. Tuto dovednost potřebuje trénovat opakováním, dokud si ji plně neosvojí.
Pro věci svého dítěte zvolte takový úložný prostor, který pro něj bude snadno dostupný. Pamatujte na to, aby se do něj patřičná věc vešla, aby se snadno vyndávala a lehce zase vracela. Prostor by měl být pro dítě dobře viditelný a bez problémů dosažitelný.
5. JE SYSTÉM VYMYŠLENÝ TAK, ABY BYL PRO DÍTĚ SROZUMITELNÝ A PŘIMĚŘENÝ JEHO SCHOPNOSTEM?
Když budete po dvouletém dítěti chtít, aby složilo puzzle o sto dílcích, pravděpodobně to nezvládne.
Dbejte tedy na to, aby byly vaše požadavky přiměřené schopnostem dítěte. Nezapomínejte ale, že vaše dítě roste a je naprosto v pořádku chtít, aby společně s jeho věkem rostla i jeho zodpovědnost. Domluvte si se svým dítětem pravidelné uklízecí rutiny tak, aby mu bylo naprosto jasné, co kdy a jak má uklízet.
Úklid je jako skládání puzzlí. Pokud žádný dílek nechybí ani nepřebývá, dítě ví, co k čemu patří a dovede puzzlíky spojit, pak uvidí výsledný obrázek. S úsměvem na jeho tváři se dostaví i pocit úspěchu. Uklizený prostor je jako poskládaný obrázek. I ten může dítěti přinést radost. Úklid pro něj může být stejně zábavný jako skládání puzzlí, jako hra.
PŘIBLIŽTE SE KE SVÝM SNŮM
Všechno nemá dělat máma! Jejím úkolem podle mě je připravit děti na to, že jednou budou dospělé. Jedna z mých výchovných zásad je, že co dítě zvláde samo, dělá samo. Neustále mě překvapuje, kolik toho chápou a kolik toho zvládnou. Pochopení však vyžaduje srozumitelné vysvětlení. Osvojení činností zas jasná pravidla a opakování. Vyzkoušejte moje tipy a uvidíte, že pro členy vaší domácnosti bude pokyn vrať to na své místo mnohem jasnější. Péče o domácnost se tak spravedlivě rozdělí mezi všechny její členy a maminka konečně bude mít prostor vytvářet přítulnou atmosféru.
Pokud chcete vést své děti od malička k pořádku a nedělat vše doma samy, vyzkoušejte kromě tipů s hračkami i moje uklízecí plakátky, praktickou a zároveň krásnou uklízecí pomůcku pro celou rodinu.
Pomáhám lidem, kteří se cítí zahlcení, uklidit si nejen venku, ale i uvnitř sebe tak, aby měli prostor na to, co je pro ně důležité. Zajímá vás, jaký je první a nejdůležitější uklízecí krok? Klikněte sem a začněte s úklidem, který přinese prostor i vám.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.
Pingback: ŠPINAVÝ HRNEC NEVIDÍ, SEBEMENŠÍ ŠKRÁBANEČEK NA AUTĚ SI VŠAK VŠIMNE VŽDYCKY - TADY JE UKLIZENO
Pingback: O CHLAPEČKOVI, KTERÝ CHTĚL VÍC A VÍC DÁRKŮ - TADY JE UKLIZENO